Příběh tří zastávek

20. 01. 2011 15:15:15
„Paninko, kam to jedete s takovým pěkným pórkem?“ hlaholil v autobusu starší muž sedící naproti dámě v nejlepších letech, které z květované nákupní tašky vyčuhovala pořádná pórková tyč. Spadal do kategorie, kterou jsem si nazvala Kontaktní cestující. Ta se dále dělí na dvě podskupiny – první je milá a pohodová, druhá na zabití.

Stála jsem nad nimi a pána jsem odhadovala na exemplář Kontaktní cestující 2. Nedalo se mu uniknout.

„Jedu domů,“ špitla dáma, hlavu otočila k oknu a snažila se stát neviditelnou.

„A copá budete vařit?“

„Pórkovou polívku,“ odpověděla dáma, aniž se na prošedivělého muže s masivním zlatým prstenem na pravém prostředníku podívala. Bylo vidět, že považuje vynucenou konverzaci za ukončenou.

Ne však bodrý muž: „Poctivou domácí polívčičku bych si taky dal líbit. Ale nejlíp vařej stejně v hospodě. Musím to vědět, chodím tam každej den.“

Dáma mlčela a podle výrazu tváře se vrátila k původní myšlence neviditelnosti. Zdálo se, že si přeříkává všechna zaklínadla z dětství a doufala, že některé zabere.

„Dám si tam večeři, svý tři pivíčka a pak jdu domů.“ Trochu na to vypadal.

Dáma se dál dívala z okna.

„To víte, doma na mě nikdo nečeká. Žena mi loni umřela a já jsem bez ní úplně ztracenej. Hrozně mi chybí. Doma ně mě všechno padá, všude ji vidím. Děti se nám rozutekly do světa a já tu zbyl sám. Přijedou na skok jednou za rok. Co žena umřela, chtějí, abych šel bydlet k nim, ale co bych tam dělal. Řeč neumím, celej den jsou v práci, děti ve škole a na starýho dědka není nikdo zvědavej.“

Moje původní teorie o Kontaktním cestujícím 2 vzala za své.

Dáma se na něj podívala: „To vám musí být smutno.“

„Je. Proto chodím do tý hospody a kecám tam s chlapama. Koukáme na fotbal, na hokej, pak přijdu a jdu spát. Ženě by se to nelíbilo, ale vím, že mě chápe. Ona mě chápala dycky, proto jsem jí neběhal za jinejma.“

Autobus zastavil, pán vystupoval a s úsměvem se loučil s dámou: „Tak se mějte, paninko, a ať se vám ta polívka povede.“

„Děkuju a .. na shledanou.“ Dívala se na něj, jak vystupuje a do očí jí vstoupil smutek a pochopení.

Někdy stačí jen mlčet, naslouchat a během chvíle zjistíte, že věci nejsou takové, jak na první pohled vypadají. Ze spolucestujícího, který se s vámi dá proti vaší vůli do hovoru, se může vyklubat osamělý, nešťastný člověk, kterému udělá radost i chvilková konverzace mezi třemi zastávkami.

Autor: Radka Lankašová | čtvrtek 20.1.2011 15:15 | karma článku: 27.71 | přečteno: 1779x

Další články blogera

Radka Lankašová

Buddy program a jeho výsledky

Nedávno jsem školila šikovné kosmetičky na time management a prokrastinaci. Účastnice byly z celé České republiky, neznaly se.

12.4.2017 v 13:10 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 417 | Diskuse

Radka Lankašová

Využití myšlenkové mapy při prezentaci

Pro spoustu lidí se slovo prezentace rovná powerpointové slidy. Ty mohou být různé kvality – zasekané textem natolik, že vás chytá pomalu psotník, jen se na ně podíváte, natož abyste je četli.

1.4.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 264 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Zlá

Moje rodina vybavila mě malým sebevědomím, množstvím dědičných chorob a strachem z lidí. Křídla mi polámala s takovým důvtipem, že pro další zájemce bylo už slovy hračkou dorazit je docela.

16.12.2018 v 19:59 | Karma článku: 16.44 | Přečteno: 424 | Diskuse

Jan Hulik

Dopis ženě, kterou by měl každý znát.

Ještě nikdy jsem nepsal žádné ženě dopis tak zmaten, jako píši vážená pani dnes Vám. Vůbec nevím jak začít a jak pokračovat, ačkoli mi to jinak nedělá žádné potíže.

16.12.2018 v 15:00 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 336 | Diskuse

Jitka Štanclová

Ženy za pultem, muži před pultem...

"Já chci ten chytrý hrnec a to hned", křičel muž na celý obchod. Vánoční šílenství totiž právě bralo na obrátkách.

13.12.2018 v 14:10 | Karma článku: 23.32 | Přečteno: 654 | Diskuse

Alena Suchopárová

K Vánocům dárek.... dělat, co opravdu chci.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Kolik je věcí, které chci. A kolik je věcí, které vlastně dělám a nechci. A přesto ty první nedělám. A ty druhé dělám. A to celé, protože....

12.12.2018 v 23:31 | Karma článku: 18.22 | Přečteno: 331 | Diskuse

Kateřina Karolová

Lopatu na sníh do ruky těm, co pohrdají matkami na mateřské

Od té doby, co jsem matkou, mě často napadá, k čemu tak přirovnat tu naší bezva dovolenou. Jak jí co nejvýstižněji popsat všem těm, kteří matkami nejsou, přesto však námi, ufňukanými matkami, pohrdají.

11.12.2018 v 16:54 | Karma článku: 38.74 | Přečteno: 4106 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1760

Jsem volnočasová cestovatelka, milovnice lidí a brambor na loupačku.

Najdete na iDNES.cz