- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
...šel kolem chlapec s bílou hůlkou, schod za schůdkem stoupal výš a můj kříž se rázem menší zdál. Každá trampota má svou mez, kdeže nářky mé jsou jsou dnes, vždycky se najde důvod žít dál..."
Na Váš článek nejde nedat karmu. Vždy mne pohladí, když čtu podobné příběhy o lidech, kteří by mohli jen naříkat a přitom jsou to naopak oni, kdo nám přinášejí do našeho života, který se nám zdá šedivý, hřejivé a jasné barvy.
Těším se na Vaše další psaní.
Máte samozřejmě karmu. Článek je to opravdu pěkný a moc mě potěšil. Je příjemné přečíst si tady něco tak hřejivého a milého. Je to tady potřeba osvěžit nějakým takovým článečkem a musím říct, že jste mi zlepšila náladu. Přeji hezký večer.
Mě ten článek nejen potěšil, ale i dojal. Vyloženě jsem se rozbrečel. V porovnání s těmi, kteří ustavičně remcají kvůli maličkostem...
V záplavě nenávistných, většinou přihlouplých blogů zde dýchla
radost ze života.Ty dva mladé lidi se silným zdravotním postižením
by měl vidět věčně naříkající Hrebenar. Snad by mu to prospělo.
svět je plný roztoušených kapek moudrosti, jen je člověk nesmí přehlédnout.. :-)