VÁNOČNÍ BLOG - Dárek nedárek

Letos v únoru jsem byla na pracovně-soukromém pobytu v Keni. Měla jsem možnost poznat ji  opravdu zblízka, vidět její krásu i bolest.

Pohybovala jsem s pracovníky z neziskovek v hlavním městě Nairobi a Kisumu, které leží u Viktoriina jezera. Viděla jsem prostřednictvím jejich organizací a aktivit odvrácenou tvář Afriky – chudobu nepředstavitelných rozměrů, hlad; nemoci moderní i ty, které mám spojené s hodinami dějepisu a středověkem, tam jsou každodenní realitou, pro stovky Keňanů bohužel velmi fatální a tragickou. Navštívili jsme několik škol, do kterých děti skutečně rády chodí (ne každé má totiž to štěstí). Dostanou tam nejen vzdělání, ale i jídlo (v těch, co jsme byli).

V Keni jsem si uvědomila, v jakém luxusu žiji. Od návratu jsem vděčná za to, co mám. Každé ráno teď děkuji za přístup k pitné, nezávadné vodě a že jí z kohoutku teče dostatek, kdykoli si vzpomenu. Těch díků bylo v průběhu roku hodně.

Přišel advent a s ním „pomáhání“ Ježíškovi s dárky. Pořizovala jsem, co si mí blízcí přáli a napsali Ježíškovi v dopise, také to, co jsem si myslela, že by je potěšilo.

Posledních několik let jsem dávala dárek dětem z dětského domova v rámci akce Strom splněných přání. Vylosovala jsem si dopis, přečetla si ho, srdce se mi vždy sevřelo, protože mnohdy to bylo pro mě jen „malé“ přání, pro autora či autorku dopisu však bylo velké. Zašla jsem pak do obchodu a koupila, co si děti přály. Hezky jsem to zabalila a odnesla zpět k dobré duši, která to dětem předala.

Letos jsem se rozhodla, že vynechám Strom splněných přání, ale přesto dětem pomohu, a přizvu k tomu celou rodinu. Sedla jsem k internetu a věnovala své rodině Skutečný dárek. Je to akce organizace Člověk v tísni, kdy si můžete vybrat konkrétní projekt ze čtyř oblastí -  Zdraví, Školství, Obživa, Pitná voda. Zvolila jsem program Školství, protože věřím, že vzděláním se může mnoho věcí změnit, viděla jsem na to vlastní oči v únoru v Africe.

Až si budeme rozbalovat pod stromečkem dárky, jeden z nich bude list A4, darovací certifikát, který mi už přišel od Člověka v tísni. Udělám tak radost nejen své rodině, ale i deseti africkým dětem, které si díky nám budou moci ve škole tužkou zapsat do sešitů, co se jim bude jednou v životě hodit. Ono někdy málo na jednom na kontinentě znamená moc na jiném.