Život na papíře

Včera jsem měla příjemné setkání s kamarádem. Neviděli jsme se vzhledem k jeho pracovnímu pobytu v zahraničí dva roky, bylo tedy o čem povídat.

Po návratu domů si začíná hledat zaměstnání, prvním krokem je vytvořit si životopis. Nad druhou sklenkou výborného červeného, mi povídá: „Je mi třicet osm a můj dosavadní život (mimochodem hodně pestrý) se vejde na list papíru.“

Jeho myšlenka mne hodně zaujala. Na stránku či na list „áčtyřky“ se vejde život nám všem. Záleží na tom, jak jsme psaví, aktivní, kolik nám je…. Do životopisů vypichujeme to nejdůležitější, zaměřujeme se na to, co by mohlo potenciálního zaměstnavatele zaujmout.

Už se tam ale nevejdou naše výhry, prohry, zklamání, nadšení, dlouhé noci v kanceláři, když hořely termíny, nebo bylo víc projektů najednou. Při občasné aktualizaci životopisu si vzpomeneme na výborné kolegy (ty protivy jsme už dávno zapomněli a jsme tomu rádi), bujaré firemní večírky, legraci v rámci team buildingů, zajímavé služební cesty…. Vzpomínek je spousta.

Každá pracovní zkušenost nám něco dala a něco vzala. Něco nového jsme se naučili, tu a tam jsme přišli o iluze, setkali se s realitou života, která nebývá vždy úplně příjemná.

Inventura života ve formě „sívíčka“ je docela zajímavá. Můj životopis má dvě a půl stránky - jsem aktivní a navíc psavá. Těším se, že v budoucnu do něj ještě pár řádek a hodně zkušeností všeho druhu přiložím, abychom si měli v důchodu s přáteli nad sklenkou výborného vína co vyprávět.