Vůně života

Byla jsem na návštěvě u kamarádky, kdy její maminka pekla bábovku. Vůně se rozlévala celým domem a mně se vybavilo moje dětství. Stejně to vonělo, když mramorovou bábovku pekla moje babička. Zbožňovala jsem, když jí vyklápěla, protože se nezadržitelně blížil okamžik, kdy jsem se mohla zakousnout do ještě teplé „buchty“, jejíž lahodnost byla přímo nadpozemská. Nejraději jsem měla kakaovou část, babička to věděla a dávala mi obzvláště hnědé kousky.

K dětství ještě patří smrk, bramborový salát, pomeranče a vanilkové rohlíčky, voňavé symboly mých vánoc. A taky zvuk zvonku, kterým Ježíšek oznamuje svůj příchod.

Střední školu pro mne symbolizují vůně a pachy školní jídelny. Slavná Univerzální Hnědá Omáčka přijde na přetřes při každém třídním srazu. Na něco se opravdu zapomenout nedá. Vysoká je vůně knih, přečetla jsem jich desítky. Ráda jsem chodila do knihovny a vybírala jsem si knihy pro volný čas, ty šprtací mi ne vždy přinášely stejně potěšení.
Vybavily se mi najednou i další vůně – třešně, které mám spojené s jarem. Nejvíc jsem milovala ty skoro až černé, byly tak sladké! Rostly na nejvyšších větvích stromů, na které se tak báječně lezlo, protože to bylo zakázané. Barevné spadané listí, které tak krásně křupe pod nohama a hlásí, že podzim je tu. Letiště v sobě ukrývá vůni dálek, dovolených, služebních cest a nevšedních cestovatelských zážitků.
Je to vlastně hezká myšlenka, že se člověk svým životem provoní. Některé vůně časem zapomenete, ale když prolétnou kolem vašeho nosu, vybaví se vám šťastné chvíle vašeho života. Někdy se ta vůně promění i v chuť, jako třeba na návštěvě, kdy dostanete ten nejvíc hnědý kousek vynikající bábovky.