Duhová víla

Znáte ten pocit, když je něco jinak? Vy to cítíte všemi smysly, jen to nedokážete pojmenovat. Pak si během momentu uvědomíte něco pro vás důležitého.

Jela jsem po náročném dni z práce domů. Spolucestující v metru vypadali stejně unaveně jako já. Přestupovala jsem na Můstku, přicházím na peron a najednou cítím, že je tam jiná atmosféra. Byla jsem příliš vyčerpaná na to, abych zjišťovala, co to je. Otupěle jsem se postavila před obrazovku a četla jsem si zprávy. Periferním viděním jsem si všimla zvláštně se pohybující ženy. Zaujala mne, podívala jsem se přímo na ni.

Bylo jí asi třicet let. Na první pohled působila nenápadně v černém kabátě. V danou chvíli byla však nejšťastnější člověk na planetě. V uších měla sluchátka od ipodu, pohupovala se v rytmu hudby a pletla!! Šálu. Klubko vlny mělo všechny barvy duhy a díky stříbrné nitce duha krásně zářila.

Nevěřícně jsem na tančící, pletoucí ženu zírala. Přišla mi jako zjevení. Vypadala jako duhová víla. Její úsměv a pohoda se velmi rychle přenesly i na mne.

Za pár minut přijelo metro, duhová víla nastoupila, sedla si, usmívala se a pletla dál. Po pár stanicích jsem vystoupila a v duchu jí poděkovala, že mi během chvilky dokázala vplést do šedi dne spoustu barev a radosti.

Díky ní jsem si připomněla, že ke štěstí stačí velmi málo – oblíbená hudba, přadénko barvy duhy a velký úsměv na tváři.